Magická prasíla

Dnes už víme, že hmotnost Země je 5,974x1024 kg, což jsou asi tři miliontiny hmotnosti Slunce. Ale neuvědomujeme si, že sluneční soustavu a miliardy dalších objektů této galaxie drží pohromadě určitá, pro nás nepředstavitelná síla. Ta prochází jejím středem, je na ni kolmá a je současnými astronomy představovaná jako tzv. černá díra. Nevíme také, že celá soustava této neviditelné proudící energie drží pohromadě miliony galaxií. A je úplně nad naše chápání si uvědomit, že tuto prasílu některé starověké kultury znaly. Někdy ji symbolicky označovaly jako prvotního hada.

Až na několik citlivých jedinců, kteří vyzařování a vzařování prasíly vnímají, si ji v naprosté většině nedokážeme vůbec uvědomit, přestože svou energií vytváří vlastní život na Zemi. Pokud k tomu už dojde, nejčastěji lidé pociťují utajovanou magickou prasílu místa. Někde se totiž cítí dobře (v prostoru s převažujícím pozitivním vyzařováním) a jinde mají stísněné pocity (v místech s negativním vzařováním). Vnímavější bytosti dokážou vnímat magickou prasílu nerostů, hornin a živých organismů, ať rostlin, zvířat nebo lidí.

Naše planetární soustava se nachází v podélné ose galaxie, tzv. Mléčné dráze. Jejím příčným řezem prochází osa rozhodující vesmírné síly, která se stává jednou, tzv. vyzařovací (mužskou, jang, pozitivní) složkou prasíly na Zemi. Druhou, jakousi závislou a vzařovací (ženskou, jin, negativní) složkou je pro nás na Zemi ta, která je reakcí na sílu vesmírnou. Měly by na sebe být kolmé, avšak protože Země není stejnorodý celek a navíc na ni má vliv také působení Slunce a Měsíce, není průběh obou složek vždy ideální a v síti vyzařovacích a vzařovacích linií se vyskytují větší či menší odchylky.

Ať chceme nebo ne, obě složky prasíly jsou na Zemi určitým a velmi přesným způsobem zakódovány ve všem živém i neživém, ať pod zemí, na povrchu zemském nebo v atmosféře. S jejími vlastnostmi je ve styku všechno, co se na planetě Zemi vyskytuje a každý druh živého hmotného organismu se vyrovnává se složkami prasíly jinak. Pokud jsou v živém organismu harmonicky vyrovnány, stávají se základem zdravého a plodného života. Proto byly emanační vztahy (vyzařování a vzařování) vždy středem pozornosti, a to jak na geologické úrovni, tak i na mikroúrovni ovlivňování lidského zdraví. 

Vnitřním vztahem řádu vyzařovacích (jang) a vzařovacích proudů (jin), tvořících výslednou prasílu čchi, se zabývá dosud nejpropracovanější objevená metodika uzdravování všech vnitřních orgánů lidského těla, čínská Feng-Šuej.

Její indicko - tibetskou obdobou je Ajurvéda, která prasílu nazývá prána. Ta proudí až 350.000 kanálky, jimž se říká nádí a hlavním z nich je páteř lidského těla. Z ní vychází sedm hlavních čaker (energetických center vyzařování a vzařování). Čakry jsou ve skutečnosti víry vyzařovací pozitivní energie točící se doprava (kosmická, mužská energie, je přiřazována k prvku ohně) a negativní vzařovací energie, jež se otáčí doleva (energie zemská, ženská, přiřazovaná k prvku vody). Muži i ženy mají stejný počet emanačních center, tedy sedm, avšak tělo zdravého muže má čtyři čakry pozitivní (první, třetí, pátou a sedmou) a tři negativní (druhou, čtvrtou a šestou). U žen je tomu naopak.

Na spodním konci páteře, přibližně v oblasti pohlavních orgánů se nachází první, kořenová čakra, ve které je uložena životní energie - tzv. hadí síla, v sanskrtu kundalini.

Zdroj: Jan J. Miška - Magická prasíla